NEJMLADŠÍ SPORTOVKA U KRAKONOŠE

Na konci měsíce května vycestovala 6.A na čtyřdenní sportovní kurz. Po takových obyčejných věcech prvního dne jako je cesta autobusem, ubytování, vybalování atd. jsme vyrazili poznávat okolí Penzionu Popelka a hrát hry v přírodě. Jednou z nich byla hra na pozornost s hledáním kartiček a zakreslováním symbolů v časovém limitu. V lese jsme běhali hvězdicový běh mezi čísly. Večerní program se odehrával na hřišti a překvapivě hned první den na tanečním parketu při diskotéce! Když už se zdálo, že vše končí ohlášenou večerkou, nečekaně jsme se už za několik desítek minut převlékali z pyžama do sportovního a za tmy se vydali na "bojovku". Obavy byly různě velké, někteří z nás rychle sháněli zpřízněné duše na společnou cestu. Jenže pro takovou akci až moc krásně svítil "nepřítel" měsíc, téměř všichni tak do cíle dorazili samostatně. Shodli jsme se, že naše představivost byla v té tmě opravdu parádní. Vyučující výtvarky by to jistě ocenili.
Hlavním cílem druhého dne se stala horská turistika. Při stopované nás šipky a dopisy s úkoly dovedly až na vrchol Předního Žalého. Tady jsme za nádherného počasí viděli velkou část Krkonoš kolem Špindlerova Mlýna včetně naší nejvyšší hory. Na zpáteční cestě na nás čekal sestup po části červené herlíkovické sjezdovky. V zimě na lyžích to asi bude mnohem lehčí ... Vedlejší černá, kterou jsme si jen prohlédli, vypadala opravdu příkře, ale v zimě uvidíme ... Na konci výletu bylo slyšet něco o naprostém vyčerpání, hořících nohách apod. Jako vždy však regenerace probíhala velmi rychle, proto se večer "neočekávaně" opět tančilo.
Podle hodnocení třídy to nejlepší přišlo během třetího dne. Ve Špindlerově Mlýně jsme šplhali po pavoučí síti, nad ní překonávali v desetimetrové výšce kladinu a ještě o pár metrů výš provazovou lávku. Odtud už jen sešup na laně zpátky na matičku zem. Další adrenalin jsme zažili při 10 kilometrovém sjezdu na koloběžkách od Špindlerovy boudy do města. Vše završily jízdy na bobové dráze. Rychlejší jezdce tam určitě neměli. A co večer? No přece disco ...
Do Neratovic jsme se vraceli unavení, ale stálo to za to.  (foto v galerii)

Zpět na hlavní výpis